Cante, baile a toque podrobně

Tři části, jedno umění

Zápis flamenca na seznamu UNESCO jej popisuje jako umělecký projev spojující zpěv, který nazývá cante, tanec, zvaný baile, a hudební mistrovství, zvané toque. Nejde o tři samostatná čísla, která se střídají. Fungují společně a v komorním sále můžete sledovat, jak se jedno opírá o druhé: zpěvákova fráze udává tempo tanečníkovi a kytarista odpovídá oběma. UNESCO také uvádí, že se k nim mohou přidat kastaněty, tleskání a dupání. Následující oddíly se věnují postupně každé z těchto složek.

Cante: zpěv

Flamenkový zpěvák je cantaor, uvádí Wikipedie. Královská španělská akademie, kterou Wikipedie cituje, definuje cante jako akt nebo účinek zpěvu jakéhokoli andaluského zpěvu. Nejhlubší a nejvážnější vrstva flamenkového zpěvu se nazývá cante jondo, což znamená hluboký zpěv. Wikipedie s odkazem na skladatele Manuela de Fallu uvádí, že jejím jádrem je píseň siguiriya, a tradici úzce spojuje s utrpením a marginalizací Romů. Slovům nemusíte rozumět, aby vás hlas zasáhl.

Baile: tanec

Wikipedie spojuje emocionální intenzitu flamenkového tance s hrdým držením těla, výmluvnýma rukama a perkusivním dupáním. Paže se klenou kolem hlavy a těla, místo aby se napínaly do dálky. Volánové, objemné puntíkované šaty, které vídáte na andaluských slavnostech, vycházejí ze šatů nošených při sevillanas na Sevilském veletrhu, a tentýž článek uvádí, že kastaněty se v moderním flamenku používají jako rekvizity, ale v improvizačním stylu se příliš neobjevují. V malém sále je dupání stejně tak zvukem jako podívanou.

Toque: kytara

Flamenkovým kytaristům se říká tocaores, uvádí Wikipedie, a mnozí hrají na flamenkovou kytaru, která je lehčí a užší než klasická kytara a jejíž zvuk je vhodný k doprovodu zpěváka. UNESCO dodává, že hra na kytaru se posunula za hranice doprovodu. Wikipedie uvádí techniky jako picado, rasgueado a tremolo. V představení kytara určuje tóninu zpěvákovi, udává rytmus tanečníkovi a někdy sama vystoupí do popředí. Průvodce flamenkovou kytarou a cajónem jde ještě dál.

Přečtěte si dále: Flamenková kytara a cajón

Compás: cyklus, který to drží pohromadě

Wikipedie označuje compás za základ flamenca. Popisuje ho jako rytmické cykly, přičemž nejčastější jsou dvanáctidobé vzorce, a za emblematicý palo označuje bulerías. Když není přítomen kytarista, nese compás tleskání rukou zvané palmas. Pro posluchače je compás opakujícím se pulsem, ke kterému se vracejí tanečníkovy nohy i zpěvákovy fráze. Nemusíte ho počítat. Přizvukovat si je dobrovolné a představení vás o to žádat nebude.

Jaleo: hlasy kolem hudby

Wikipedie popisuje jaleo jako rytmické tleskání a vokální výkřiky, které povzbuzují a podporují účinkující, a označuje je za nedílnou součást tohoto umění. Mezi výkřiky patří olé a así se baila, což znamená tak se tančí. Tleskání může být duté, z dlaní složených do misky, nebo ostré, z prstů napnutých proti dlani, a počítá se i luskání prsty a dupání nohou. Účinkující na pódiu si je často poskytují navzájem, což je část důvodu, proč malé představení může působit jako rozhovor.